PROMIŇTE PANE GENERÁLE, …

(pokus o rehabilitaci generálmajora Johanna Geisslera)

Olga Mertlíková

Josefovská pevnost v dobovém veřejném mínění sehrála během války prusko – rakouské roku 1866 zanedbatelnou roli. To následně víceméně potrvdili i vojenští historikové.  Regionální autoři pak až na výjimky (Hohl) navíc veliteli pevnosti generálu Geislerovi přisoudili roli smutného hrdiny.

   V Duškových Pamětech se uvádí, že …„Geisslerovu liknavost káral sám generální štáb rakouský. 1) Přesto byl, jak se píše o několik stránek dál, vyznamenán řádem Leopoldovým a přesazen jinam a na jeho místo dosazen generalmajor Beck.2)

   J. Duška, jako pamětník války, popisuje běh válečných měsíců vcelku střízlivě a bez přehánění. Některé údaje vzbuzují dojem, že se při psaní své knihy dostal k vojenským materiálům, a to ještě před zrušením pevnostního statutu Josefova. Naopak Cyrill Štěrba věnuje veliteli pevnosti dostatečný prostor, aby jej vylíčil jako člověka pánovitého, který ve vojínovi viděl předmět, na němž si mohl vyzkoušet své velitelské choutky. Můžeme se též dočíst o pruském původu GM Gaisslera, jehož syn Konrád slouží v pruské armádě.     

   C. Štěrba  téma dále rozvádí: … „Když po válce bylo na rozhodujících místech o tom hovořeno, kdo má na svědomí celé neštěstí války, byla při té příležitosti učiněna také zmínka o Geisslerovi, že od něho jako od velitele pevnosti bylo očekáváno více než učinil, zvláště když Josefov byl dobře vyzbrojen, měl silnou posádku, cestu ku Hradci Králové volnou a s pevností touto byl v neustálém spojení. 3)

   Pozornost věnoval J. Gaisslerovi také dr. Erik Bouza. … Pruská vojska však dorazila (do bitvy u Hradce Králové, pozn. O. M.) včas, ačkoliv táhla kolem nejmohutnější rakouské pevnosti – Josefova.  Velitel josefovské pevnosti generál Geisler, nechal pruská vojska projít kolem pevnosti a neučinil ani nejmenší pokus o jejich zadržení. Děla v pevnosti mlčela a mlčela proto, že generál Geisler byl upozorněn zmíněným pruským policejním radou (pruský policejní rada Vilém von Stieber, údajně jeden z nejschopnějších pruských vyzvědačů, který se zde  pohyboval jako obchodník se svatými obrázky a pornografií  mezi dělníky, kteří kopali zákopy před válkou prusko-rakouskou) tentokrát již v uniformě pruského důstojníka, že Geislerův syn, který sloužil jako rakouský zpravodajský důstojník v Prusku, byl zatčen a pro údajnou špionáž postaven před vojenský soud. Život prý mu může zachránit jen „neutralita“ josefovské pevnosti. Po válce byl generál Geisler postaven před vyšetřující komisi, ale svůj postup obhájil a nejen že vyvázl bez trestu, ale navíc byl vyznamenán. 4)

Můj příspěvek je pokusem ukázat roli josefovské pevnosti v roce 1866  a zejména generála Geislera přece jen v příznivějším světle. Předesílám, že písemných pramenů vojenského charakteru, které by se přímo vztahovaly k událostem  té doby v Josefově je překvapivě málo. Nejzajímavější z nich se vztahují k přípravám pevnosti na válku, respektive na zlepšení její obrany schopnosti.

Již ve 30. letech 19. vzniklo několik pojednání  včetně plánů o zlepšení obrany josefovské pevnosti. Je například dochován Rainsonnement űber den Angriff der Festung Josephstadt datovaný 2. dubna 1832, jehož autorem je kapitán pěchoty Franz Lack (v r. 1838 byl ředitelem místního pevnostního ředitelství v Hradci Králové). Obsahuje pasáže obecné zabývající se předpokládanou válkou s Prusy a úlohou opevněných míst. Již tehdy se pevnostem v Čechách přisuzuje role spíše pasivní, která spočívá v obranném postoji – jako potřebné zázemí pro operující armádu.

   Značná část spisu je věnovaná nákladům na opevňovací práce. Příprava na válku se týkala naprosto celé pevnosti včetně předsunutých obranných staveb a představovala dobu 6 měsíců naplněných pilnou prací. Obsahovala náročné úpravy hradeb, zřizování a zakládání min a spouštění říčních stavidel. Rovněž obrana 3 mírových pracháren (Na Libinách) vyžadovala jisté zásahy a doplňky – předprsní zdi, příkopy, vybudování palisád a obvodových zdí se střílnami. Teoretickou část doplňuje plán z r. 1831 podepsaný rovněž kapitánem inženýrského sboru F. Lackem, který zobrazuje plán útoku na pevnost.5) Minový systém ovládaný odborníky byl mocnou zbraní v rukou obránců. Aby mohl sloužit tak, jak se předpokládalo, byla k tomu potřebná doba 2-4 měsíců.

   Zcela konkrétní čísla a požadavky přináší kapitola zabývající se počtem posádky pevnosti. Tu mělo vytvářet 13 227 mužů a 400 koní.

Z válečného roku pak pochází soubor 10 plánů pod názvem Armierungsplan von Josephstadt aus dem Jahre 1866, které vypracoval plk. Carl Maywald.  Je svědectvím o úsilí uvést pevnost do stavu  skutečné obranyschopnosti. Plány zachycují valy bastionů a kurtin s vybudovanými nebo upravenými traverzy z navršené zeminy. Byly upraveny do patřičného tvaru, chráněné dělostřeleckými koši a sloužily ???? kdo???jako skladiště pro střelný prach, výstroj a nářadí potřebné nejen k vojenským účelům, ale i k úpravě terénu. Mezi nimi se nacházely nájezdy s dělostřeleckými postaveními na dřevěných roštech (kanóny se pohybovaly po kolejnicích upevněných kolíky na podložce).   

   Na dalším plánu jsou zakresleny palisády  na hradbách bastionu č. 1 a ravelinu č. 17 v blízkosti dnešního vstupu do podzemních chodeb a na cornichonu. Směrem dolů po kolišti k řece byla postavena zeď se střílnami (crenelierte Mauer) a přes řečiště na protější břeh k lícím bastionu č. 39 se opět tyčily palisády. Na levém břehu Metuje poblíž soutoku s Labem se nacházela, ještě od zmiňované války „bramborové“ vodní reduta opatřená dvěma dělostřeleckými posty. Obdobně to vypadalo na kolišti svažujícím se k řece Metuji, na jehož úpatí stála strážní bouda (granatensichere Wachhutte) a dvě dělostřelecká postavení, a přes ni až k bastionu č. 44. Od řeky se táhly palisády, na něž navázala směrem vzhůru zeď se střílnami až k bastionu č. 3.

Opevňovací práce pod vedením podplukovníka Carla Maywalda však byly zahájeny již 15. března 1866 7). O tom, jak probíhaly, se hovoří ve zprávě, jejímž autorem je GM Johann Gaissler, který dne 23. března 1866 nastoupil do funkce prozatímního velitele pevnosti Josefov.  6) 

   Popisuje stav, v jakém se pevnost nalézala před a po vyzbrojení a dále jak řídil svěřenou pevnost během války a následné okupace. 8) Konstatuje v ní, že jeho návrh na opevnění vyvýšenin v okolí Josefova a jejich vybavení děly nebyl schválen, a proto se obranné opevňovací práce musely omezit na nezbytnou přípravu pevnostních objektů. Tak byla pevnost odsouzena k absolutní defenzívě.

   Bohužel nemáme k dispozici originál zprávy GM Gaisslera a především jeho plány na  opevnění vyvýšených míst v okolí Josefova. Zde se nabízí vysvětlení, že zamýšlel využít strategická postavení na pravém břehu Labe, která tak dobře posloužila ve válce o bavorské dědictví v letech 1778 - 1779. Jeho projekt mohl být doprovázen nákresy předpolí pevnosti s možnostmi vhodného umístění dělostřeleckých postů, které vysunovaly obranu daleko do předpolí.

Nedostatek  dalších pramenů svádí k domněnkám a hypotézám. Toto je celé nejasné, o jaké plány vůbec jde. Kdy a k jakému účelu byly vypracovány plány na posílení pevnosti Josefov pomocí předsunutých opevnění, která jsou vybavena děly různých ráží? Vztahují se k válce 1866 a zmíněným návrhům velitele, nebo tvořily součást neuskutečněného záměru, jenž se týkal propojení Josefova a Hradce Králové soustavou fortových pevností. 9) 

   GM Gaiszler ve své relaci také poukazoval na nedostatečně velkou posádku v síle 7 007 mužů (za minimum považoval 8-10 tisíc pěchoty), stejně jako vykazoval chybějící kusy dělostřeleckého materiálu.10)

Z uvedeného vyplývá, že Gaisler přistupoval k otázkám obrany pevnosti velmi odpovědně.

Začátkem června byly vykáceny stromy na hradbách. Dne 14. června obdržel purkmistrovský úřad v Josefově upozornění od pevnostního velitelství, že 16. června bude spuštěno stavidlo na Metuji a o den později v 7 hodin večer na řece Labi. Škoda, že nemáme k dispozici dokumenty vypovídající o průběhu zásobování pevnosti výzbrojí, municí, výstrojí, potravinami, léky a lékařskými přístroji pro vojsko v době předválečných příprav. Velitelství pevnosti a potažmo zástupci města dohlíželi na zásobení civilního obyvatelstva potravinami nejméně na 90 dnů pro případ, že by byla pevnost obléhána. Během měsíců května a června chodili komisaři po domech, aby zkontrolovali stav půdních prostor, studní, ale i zásobení jídlem a pitím. Zajímali se rovněž o to, zda je dům vybaven studnou a účinným hasičským náčiním.  Další společnou starostí byla přítomnost cizinců pobývajících v Josefově buď z důvodů služebních nebo soukromých. Proto Gaissler vyzval úřad k jejich registraci a urychlenému odeslání z města.11) V polovině června byla dokonale uzavřená pevnost Josefov připravena klást odpor. Fotografie pevnosti z té doby  nemáme,   josefovský fotograf K. Lozenz paradoxně v té době fotografoval pevnost Hradec Králové.

   Události dostaly obrovský spád. Hlavní štáb v čele se zbrojmistrem a vrchním velitelem Severní armády Ludwigem von Benedekem dorazil do Josefova 26. června. Boje u Náchoda se zúčastnila 24. setnina pl. č. 35 (padl 1 muž) z josefovské posádky a na druhý den odtud vyrazily na příkaz Benedekův dva prapory pěchoty od pluku 36. (bojoval u českoskalického nádraží a jeho ztráty činily: 2 důstojníci a 83 mužů) a pluku 75 (podpořil boj  v dubenské bažantnici a posléze také v České Skalici, jeho ztráty činily: 6 důstojníků a 405 mužů), aby se navrátily 28. června zpět do Josefova.

   Hned příští den opustil Benedek Josefov a odejel do královéhradecké pevnosti. Každé objevení se nepřítele ve dnech od 29. června až do 3. července vyvolalo v pevnosti poplach a následnou střelbu z kanónů. V osudný den 3. července byly o 9 hodině spatřeny směrem od Zaloňova, Velichovek, Rožnova a Neznášova velké kolony nepřátelské armády. Zbrojmistr Benedek obdržel z pevnosti telegram o pohybu vojsk, které byly znepokojovány střelbou z josefovských hradeb. Po prohrané bitvě dorazili do pevnosti ve zbídačelém stavu ranění a jednotliví rozprášení vojáci, kteří posléze doplnili posádku. Poplachy a střelba následovaly i během příštích dnů. Drobné šarvátky a bitky, s cílem znepokojovat nepřítele, ničit silnice a mosty a bránit vesnice před nepřátelskými rekvizicemi, se konaly každý den a staly se nedílnou součástí tzv. malé války, která probíhala až do uzavření míru.

   Posádka měla i nadále plnou pohotovost - 5. července střílela na nepřítele, který se objevil na libinském návrší a stejně tak v noci byl přivítán střelbou z ručnic, ale také granáty a kartáči. Klid nenastal ani druhéhé dne. Nepřítel mezitím obsadil okolní vesnice – Holohlavy, Vlkov, Semonice, Velichovky, Čáslavky a nepřátelské hlídky dorazily do Libřic, Lejšovky a Jezbin. Aby se zamezilo případnému budování nepřátelské baterie a hlavně pro dobrou viditelnost z pevnosti, byla 7. července vyhozena do povětří nádražní budova. Přestřelky pokračovaly 7. a 8. července. Dne 9. července se přednostovi telegrafní stanice baronu Landenbergovi podařilo navázat spojení mezi horní pevností a korunními hradbami.12)

   Jelikož bylo nutné navázat spojení Josefova s velitelstvím Severní armády, které se nalézalo v Olomouci, rozhodl GM Gaiszler o vyslání malé skupinky důstojníků pod vedením setníka Alfreda von Vivenot z pěšího regimentu č. 35. Vyrazil pěšky z pevnosti 11. července ve 4 hodiny ráno ve společnosti tří poddůstojníků – byli to Andreas Waletzka, Josef Stőhr a Andreas Hűttl. Kromě navázání spojení s olomouckou pevností a vybudování tajné poštovní sítě , měli vybudovat tajné poštovní spojení  se podjali se vší odvahou a energií. Čekala na ně nelehká, dlouhá cesta přes území obsazené nepřítelem. Několikrát jim hrozilo prozrazení. Měli však příslovečné štěstí a hlavně přízeň místních lidí.13)

   Do Olomouce dorazil setník Vivenot a jeho druzi 13. července v 10 hodin dopoledne, kde se jim dostalo od zbrojmistra Benedeka četných projevů uznání. Setníkovo hlášení obsahující postřehy z právě absolvované cesty přispělo k vyjasnění situace, neboť chyběly zprávy o osudu josefovské pevnosti, ale i pohybu pruských vojsk. Benedek se domníval, že je nepřítelem ohrožena, což by neblaze ovlivnilo jednání mezi rakouskou a pruskou stranou. Vrchní velitel Benedek pověřil A. Vivenota předáním depeše velitelům pevností Josefov a Hradec Králové týkající se  dalšího postupu vůči nepříteli. (Velitelství měla zajistit odvoz raněných a civilních obyvatel a doplnit posádku o muže z vesnic a co nejdříve aktivně vystoupit proti nepřátelským oddílům.) a také vytvořením tzv. pohyblivých sborů (Streifcorps) na území Čech a Moravy. Jejich příslušníci - především - lesníci a jejich zaměstnanci, četnictvo a finanční stráž, měli střežit hlavní komunikace a uvádět je do nesjízdného stavu, ničit telegrafní spojení, dodávky potravin a munice pro pruskou armádu, podávat nepříteli falešné informace a jinak všemožně ztěžovat jeho pohyb a neumožnit mu rabování měst a vesnic.

   Skupina čtyř mužů vedená Vivenotem se šťastně vrátila 17. července do Josefova (úctyhodný výkon – asi 320 km). Během cesty se snažili vyzývat obyvatelstvo nejprve k pasivnímu odporu vůči nepříteli, který by se ve spojení s armádou proměnil v aktivní.

   V již zmíněné relaci vysvětlil GM Gaissler svůj nesouhlasný postoj vůči nařízením zbrojmistra Benedeka v právě doručené depeši. S nepočetnou josefovskou posádkou oslabenou účastí v boji u Náchoda a České Skalice si nemůže dovolit podnikat velké výpady do širokého okolí. Nepřítel obsadil okolní kopce a sleduje každé hnutí kolem pevnosti. A ta musí být schopná nejkrajnějšího odporu v případě svého napadení. Pouze s podporou armády budou mít výpady svou cenu a také úspěch. Nicméně okresní úřady byly vyzvány, aby zajistily odvod mužů schopných nosit zbraně. Odhad této nové síly činil 2 tisíce mužů.

   Obraťme svou pozornost k setníku Vivenotovi. Po návratu se ujal svěřeného úkolu a vytvořil dobrovolný myslivecký sbor, který se v noci 21. července vydal opět na cestu směrem k Opočnu. Na několika místech bohužel už nenašel všechny, s nimiž se domluvil na odbojové činnosti. Jeho myslivci ničili telegrafní spojení, u Jablonného nad Orlicí přepadli pruskou kolonu s potravinami, které zčásti zničili a dílem rozdali místním lidem, neboť jim v útoku na vozy pomáhali. Podruhé dorazil Vivenot do Olomouce, tentokrát s oddílem, který hodlal posílit a vyzbrojit. Zde byl jmenován velitelem zemské obrany pro Moravu a Slezsko a získal další muže (oddíl nyní tvořili 4 důstojníci a 293 mužů). Jeho neohrožený postoj, statečnost, s jakou působil nepříteli škody a vytvářel organizaci „podzemního hnutí“ a   oddíly domobrany dokazují, že byl mužem na pravém místě. Není proto divu, že výše odměny za jeho dopadení neustále vzrůstala. Spis setníka Vivenota „Pro memoria“ a Instrukce pro všechny obecní představené Čech, Moravy a Slezska obsahovaly zásady odboje, kterého se měli účastnit představitelé obcí a okresů, četnictva, finanční stráže aj. Občané si měli mezi sebou vybrat vůdce a spolehliví poslové měli zajišťovat pravidelné poštovní spojení. Nemorálním a špatným lidem bylo zapovězeno nosit zbraň a hájit svou vlast aj.

   Dne 21. července bylo v Mikulově uzavřeno příměří, 1. srpna stanovena dohodou mezi velitelem Gaisslerem a pruským generálem von Stein demarkační čára. To znamenalo také, mimo jiné konec bez nadsázky dobrodružné služby setníka Vivenota.14)

Obě země uzavřely konečný mír zbraní  23. srpna v Praze. Teprve tehdy byla zrušena veškerá válečná opatření a pevnost Josefov se znovu otevřela. Nastala doba počítání a napravování válečných škod.

   Dne 27. října 1866 byl generálmajor Johann Gaiszler vyznamenán rytířským křížem řádu Leopoldova s válečnou dekorací a jmenován řádným velitelem pevnosti Josefov. V této funkci sloužil do roku 1868.

   O statečnosti a nevšedních výkonech josefovských dělostřelců vypovídá dopis majora Karl Johanna Schmardy ze dne 22. října, adresovaný Zemskému ředitelství dělostřelectva. Vyzvedává mezi jinými nasazení tří důstojníků, a to kapitána Johanna Hoydy a nadporučíků Simona Schopfa a Franze Reinthalera a doporučuje jejich vyznamenání.

   Pevnost Josefov představovala bezesporu jeden ze základních bodů obranného systému rakouské monarchie. Její postavení však nebylo posíleno výstavbou předsunutých fortů, které by mnohem lépe dokázaly ochránit široký obvod pevnosti. Chyběla dále dostatečně silná a vycvičená posádka a moderní výzbroj. Velitel GM Gaiszler  tudíž musel jednat, aby zabezpečil chod v uzavřené pevnosti, kdykoliv připravené na obléhání, velmi obezřetně.  Těžko  mohla posádka o síle 7 tisíc mužů – bez podpory  polního  vojska-  účinně bránit postupu armády korunního prince. Josefov  před případným obléháním nejspíše zachránilo rozhodné vítězství Prusů v bitvě u Hradce Králové. Méně rozhodný výsledek by možná dal Josefově ještě šanci výrazněji promluvit do dalších dějů války.  Ostatně pevnost sehrála  nezanedbatelnou  úlohu během v následujících dnech během tzv. malé války.  Vystupovala jako ochránce okolních vesnic před nepřátelskými rekvizicemi, vysílané patroly působily Prusům škody materiální i ztráty na životech a nesnáze při přesunech vojska. Pevnostní posádka zasahovala při každém přiblížení nepřítele na dostřel.    

   Josefovská pevnost   sehrála důležitou roli  ve zdravotním zajištění zraněných. Byl zde zřízen lazaret, kde se dostalo prvního ošetření zhruba 4000 raněným a nemocným vojákům. Někteří z nich se již domů nevrátili a odpočívají na vojenském hřbitově za městem.

   Vzpomínky na prusko-rakouskou válku jsou stále živé. Snad ve všech muzeích východních Čech jsou vystaveny předměty vztahující se k válce, která se prohnala naším krajem. Členové tradičních vojenských jednotek se každoročně setkávají na místech bojů v Čechách a na Moravě, aby uctili památku svých padlých kamarádů.

   Nastalo strašlivé rachotání, bylo to podobné k soudnému dni. Lidé se strachem třesouce, když z pětiset dělů střílejíce. U Náchodu a Králowého Hradce, nemohu vám wypsat o porážce. Též u města Josefowa, byla krutá bitva neslýchaná. 17)

___________________________________________________________________________

 Poznámky:

1) Duška, J.: Paměti c. k. pevnosti a královského svobodného města Josefova, Jaroměř 1866, s.371 a n.

2) dtto. s. 377

3) Štěrba, Cyrill: Z pamětí města Josefova, Josefov 1926, s. 158-163.

4) Bouza, Erik – Homolková, Hana: Jaroměř 1126 – 1976, Jaroměř 1976, s. 31

5) Vojenské dějiny Československa II. (1526-1918) Praha 1986. Urban, Otto: Vzpomínka na Hradec Králové, Praha 1986. Velmi zajímavá zmínka je ovšem na s. 220, kde se píše: … „ Pruské velení vyslalo do Josefova svého důstojníka s nabídkou, aby rakouská armáda přistoupila na podmínky ženevské konvence z roku 1864. … Rakouské velení pruskou nabídku tehdy znovu odmítlo. Nebyl to snad onen domnělý syn Gaisslerův? Návštěva pruského důstojníka dozajista mohla přispět k dohadům a smýšlenkám.

V SOkA Náchod lze studovat v archivu města Josefova – zde se nalézá torzo korespondence mezi velitelem pevnosti a purkmistrovským úřadem, Posádkové velitelství Josefov (obsahuje velmi zajímavé materiály týkající se výstroje, výzbroje, přehledy o vyplacených gážích, ale bohužel ne z roku 1866). Ve VHA Praha je několik archiválií z r. 1866, neuspořádaná krabice s archiváliemi, která se běžně nepůjčuje. V Kriegsarchiv (KA)Wien se mezi plány nachází složka věnovaná válce 1866, která se skládá ze souboru 10 plánů nazvaných Armierungsplan von Josephstadt aus dem Jahre 1866 (datovaná 4. prosince 1866), které vypracoval plk. Carl Maywald, dále je tu uložen Tage Buch der Festung Josephstadt von 15. 3. 1866 bis 30.7. 1866, Rapport űber die Vertheidigungs-Instandsetzungs-Arbeit der Festung Josephstadt im Jahre 1866, Ausweis űber die in samtlichen aufgestellten Geschűtzen zum 21. 8. 1866 a Besetzungs Űbersicht zum 14. 6. 1866 – sestavený GM Gaisslerem (oba dokumenty – tabulky se nachází také ve VHA Praha)

 6) 1833 - Johann Nepomuk Edler von Gaissler jako nadporučík v Aradu

   1838 - jako kapitán-lieutenant v Salzburku

   1845 - sloužil v pevnosti Hradec Králové

   1850 – jako ženijní ředitel v Petervaradíně (Chorvatsko)

   1855 – jako ženijní ředitel v Ofen (dnešní část Budapešti)

   1861 – ředitelem ženijního štábu zemského velitelství v Hermannstadtu (Sibiň v Sedmihradsku)

   1863 – 1865 střídavě u 2. a 3. Armee Corps Wien

   1866 – 1868 pevnostním velitelem v Josefově

   1871 – pevnostní velitel v Komárně (hodnost FML)

   1873 – 1880 – jako FML ve výslužbě

Výše uvedené údaje pochází z Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes, osobní data, podrobnější informace o služebním postupu se dosud nepodařilo v archivech objevit.

7) Mertlíková, Olga: Horké léto v Josefově, in. Stopami dějin Náchodska 2, 1996, s. 24

8) Josefov za války 1866, Hradecký kraj, VII. ročník, s. 51, je zde publikována pouze část  originálního textu Gaisslerovy zprávy, většinu tvoří komentář v češtině, který je nepodepsaný (psal jej J. Duška?).

9) VHA Praha, 9 KK BA II. K8, celkem 24 listů, nedatováno, lokace: Libina, Horní Dolce,  Cihelny, Zvole, Libřice, Vlkov, Čáslavky ad., VHA Praha, GD Josefov II. č. 7/1-2, 1870

10) Velitelem posádky byl brig. generál Josef Thomas, pěchota: 5185 mužů, velitel dělostřelectva: major Karl Johann Schmarda, 1393 mužů, ženijní sbor: ředitelem opevňovacích prací byl podplukovník Carl Maywald, velitel ženijního štábu podplukovník hr. Wolfgang Wallsperg: 197 mužů, zásobovací sbor: 100 mužů  vozatajstvo: 22 mužů, jízda: 160 mužů (celkem 7007 mužů, údaje viz pozn. 8. In: Organ der militär-wissenschaftlichen Vereine, sv. 61. 1900, s. 36-76: Űber die Thätigkeit der ősterreichischen Festungs-Besatzungen im Rűcken der preu3ischen Armee im Jahre 1866 se hovoří o 6,5 tisících mužích). Dělostřelecký sklad pevnosti Josefov obdržel v r. 1819 a 1851 dotaci děl různých ráží. Z relace GM Gaisslera vyplývá, že v Josefově bylo k dispozici celkem 360 děl různých soustav z toho 59 moderních se zadním nabíjením. Jiné číslo uvádí Tage – Buch, a to celkem 394, z toho 59 s taženou hlavní.

11) SOkA Náchod, AM Josefov, K 88: O tom, že celá záležitost ohledně zásobení jídlem byla velmi náročná, svědčí několik dopisů, které velitel Gaissler psal purkmistrovskému úřadu. Seznam obyvatelstva Josefova z 5. května 1866 Josephstadt podepsáný pukrmistrem Josefem Traxlerem obsahuje jména majitelů domů, jejich obyvatel spolu s jejich profesemi a míru  připraveností na případné dobývání.

12) viz pozn. 8, s. 52-54

13) Űber die Thätigkeit der ősterreichischen Festungs-Besatzungen im Rűcken der preu3ischen Armee im Jahre 1866, in: Organ der militär-wissenschaftlichen Vereine, sv. 61. 1900, s. 36-76

14) ad pozn. 13, autor příspěvku vylíčil cesty a činnost Vivenota a jeho druhů velmi nadšeně, proti tomu je hodnocení J. Dušky (pozn. 1) na s. 370 střízlivé až odsuzující a těžko pravděpodobné: setník Vivenot a 39 mužů odešlo 13. července z pevnosti Novoměstskou branou, … vezouce na 3 vozích s sebou zbraně a náboje směrem k Opočnu a tudy dále k Olomouci. Účel výpravy byl organisovati zemskou hotovosť proti Prušákům. Věc se nezdařila, neb nebyla od pravých lidí a s náležitou energií a důmyslem provedena. Spíše způsobeny občanům kolem Kyšperka a Jablonného velké nesnáze a škody.“

15) K. K. Armee – Verordnungsblatt, Nr.56 a Nr. 58 z 27.10. 1866, Knihovna KA Wien

16) KA Wien, GPA Inland C IV, Josephstadt а –7: žlutě vybarvené paralely jsou vybudovány proti frontě předbastionů V. a VI., červené proti bastionu I. a VIII. a cornichonu. Opevněný tábor pro 30 tisíc mužů zabírá prostor od Vodního Plesu a pravý břeh Labe k Libinám a dále je označen modrou barvou. Na plánu jsou vyznačeny dvě staré reduty z let 1778-1779, a to nad dnešním Doleckým rybníkem a u cesty z Libin do Velichovek. Palisády se nalézají mezi objektem č. 31 na cornichonu a bastionem č. 39 na ostrově mezi Metují a Labem.

Teoretická část spisu obsahuje požadavek na výši posádky:

Požadavek na dělostřeleckou výzbroj byl rozdělen na tři části:

17) Nowá píseň o krutém boji Rakouska proti Prusům v Čechách, Litomyšl 1868

velitel KVH Josefov: četař Petr Dostál

místopředseda: Čeněk Resl

pokladník: Karel Kulhavý

jednatel: Olga Mertlíková

praporečník: Jiří Černý                        

Fotografie: Velitel pevnosti a jeho vojáci v roce 1866

                    Boj o pevnost, 2. červenec 2000

Individual Beschreibung: (pro vedle uvedeného plukovníka,pro rok 1858)

c.k. Genie-Stab

Johann Gaiszler

(psáno skutečně G A I S Z L E R)

ženijní inspektor pro Sedmihradsko

narozen 14. listopadu 1810 ve Vídni, ženatý, dvě děti, katolík

zemřel: 21. března 1885

hodnost: z 2. března 1856

služební léta: sloužil v k. k. armádě od 10. září 1828 a sice:

v inženýrském sboru:

výtah: výčet hodností a v kterých letech je obdržel

mimo jiné: podporučík G.sloužil v Aradu pod mjr BRAGLIA a baronem ROCHEPINE

v Hradci Králové pod majorem Lackem (autor spisů o obraně pevnosti Josefov)

v Josefově sloužil jako 56 letý muž

v jeho "kádrovém" spisu jsou kolonky:

 jaká prodělal tažení:

1) 1849 účastnil se obléhání Komárna, a to od 16. do 22. dubna 1849

(Komárno je označováno jako Donau Brúckenkopfes) a všech s tím

spojených činností v zákopech (in der tranchée)

2) 1866 jako velitel pevnosti Josefov, jejíž garnizona působila při bitvách

u Náchoda a Skalice, také během částečného obsazení (území v dosahu pevnosti)

měl podíl na větším množství malých bitev. Jako velitel pevnosti obdržel rytířský kříž

řádu Leopoldova s válečnou dekorací. Nebyl raněn.

o znalosti lidských povah: má potřebné znalosti

znalost koní, jejich okování, navléknutí uzdy ...

znalost orientace a terénu, jízdy na koni, odvodu koní

jaké podává návrhy - ať v písemné či slovní podobě a zda do nich vkládá

vlastní myšlenky a náměty

Služba a zásluhy: A) v poli

v r. 1842 se účastnil všeobecného "Casernirung" v Uhrách a v r. 1850 byl členem

komise, která posuzovala "Armirung" pevných míst v Uhrách, Sedmihradsku, Slavonii a Banátu

v roce 1849 prodělal obléhání dunajské pevnosti COMORN.

a to od 16. dubna až po skončení obléhání

                          B) ostatní

během krátké doby při obléhání Komárna byl snaživý a prozíravý

osobní podmínky (poměry) a vzdělání

vojenské vzdělání získal v k. k. vojenské stavební akademii (po složení kauce 600 zlatých),

z 22 posluchačů byl vybrán jako pátý, absolvoval 6 letý kurs na vojenské akademii

zdravotní stav:

dělá dojem malého a slabého, je však vnitřně zdravý, je schopný snášet vëškerou

službu

duševní vlastnosti, vlohy a charakter

je velmi dobromyslný, laskavý, ušlechtilého otevřeného charakteru, rozhodjný,

vytrvalý a rozvážlivý

chápe (vnímá) rychle a jistě

znalosti:

kromě základních vojensko-stavebních vědomostí, zná rovněž válečnou historii,

píše a hovoří kromě němčiny také zběžně latinsky, maďarsky a francouzsky,

v posledně jmenované řeči vydal články

je obeznámený s vojenskou ekonomií v rámci své služby v pevnostech

14. Truppen-Division und Militar-Commando v Bratislavě

National a Dienstbeschreibung fur das Jahr 1871

FML a pevnostní velitel v Komárně - Johann Gaiszler

pensionován jako FML 1. října 1872, roční pense: 5670 zl

v r. 1884 byl G. propůjčen titul rytíře - povýšen do rytířského stavu

hodnost obdržel dne 23. dubna 1869

rytíř řádu Leopoldova s válečnou dekorací v            1. třídy

(v roce 1871 sloužil G. u armády od r. 1828 již 43 let)

syn v roce 1871 sloužil jako poručík u 10. polní myslivecké divize

dcera je ale nezaopatřena, dcera Isabella zemřela 12. května 1875 ve Vídni

HFR - odměňování generálů

obléhání Komárna: do maď- Komárna a Gráfelovi